Norsko 2013
Účastníci zájezdu: Já a Oskar
Datum: 19.7. - 10.8. 2013 (23 dnů)
Start: Praha (Brno)
Celkem najeto: něco přes 10 000 km
Celkem peněz: asi 94 000 (84 000 bez výbavy)
Benzín: cca 640 litrů za 32 tisíc
Jídlo: asi 11.000 Kč
Mýto: 860 NOK + 580 DKK
Trajekty: 3196 NOK (+100 EUR na trajekt do Dánska)
Ubytování: 2000 NOK (dopřáli jsme si dvakrát pohodlí kabinek)
Vstupné: 2490 NOK
Suvenýry: 1170 NOK
Parkovné: 670 NOK
Týden před odjezdem
Pomalu dokončuji plán cesty. Naším cílem je dojet až na Nordkapp, a protože půjde hlavně o road trip, mám od Oskara za úkol zakomponovat cesty ze stránky Nasjonale Turistveger (en.wiki). Kromě tří se mi to podaří u všech. Původně jsme sice zvažovali variantu jet přes Pobaltí, Finsko a sjet Norsko od severu na jih, ale nakonec jsme si řekli, že chceme strávit víc času v Norsku. Plán je hotový a mě chytá panika, že to nemůžeme stihnout.
Mapa: http://goo.gl/maps/yxb6c (KML soubor)
Přibližný rozpis na dny: http://www.evernote.com
Protože Oskar toho sní víc než já, tak má za úkol vymyslet, co všechno vezmeme k jídlu. Dohodli jsme se, že vyzkoušíme jídlo od AdventureMenu, ale protože to neznáme a nemáme k němu ještě plnou důvěru (to byla chyba), počítáme, že konzervy fazolí, rajčatové omáčky a těstoviny budou osvědčenou jistotou (po návratu pak ukládáme zbylé konzervy do spíže). K snídani by měly být hlavně ovesné vločky (neboli ovesná tortura) a na svačinu pak žitný chleba s paštikou nebo ovesné tyčinky.
Oskar nechává prohlédnout auto v servisu a registruje se na stránkách Autopassu, já měním norské (3.000 NOK za 10.000 CZK) a švédské koruny (250 SEK za asi 760 CZK).
Den 1 - pátek 19.7.2013 [přejezd Německo]
Vstáváme kolem osmé (abychom vyrazili brzy, že jo!) a již okolo deváté balíme věci do auta a vyrážíme ještě na Harfu nakoupit jídlo.
11:00 Dokončen nákup nezbytných potravin.
Máma, které jsem nastavila Latitude, abych nemusela hlásit, kde zrovna jsme, volá, jestli to Latitude funguje, že nás vidí stále v Intersparu. No funguje, jen jsme se zasekli při nakupování. Naložíme potraviny a auto klesá ještě blíže k vozovce. Máme obavu, zda v Německu bude schopné vyvinout těch 150 km/hod. Také se zdá, že spaní v autě asi možné nebude (později zjistíme, že bude).
12:00 Bereme benzín v PapOilu (protože je levný) a resetujeme počítadlo ujetých kilometru (na což jsme v Praze zapomněli).
12:40 Jsme v Německu. Plán je, že Německo profrčíme, co nejrychleji, abychom nabrali nějaký čas. Zjišťujeme, že auto - i takto naložené - je schopné jet 150 km/hod.
V zásadě celý den "jedeme autem", okolí je planinovité. Vzrušní dne spočívá v tom, že na odpočívadle vedle nás zaparkuje auto, z kterého se kouří. A auto, které veze křídlo větrné elektrárny.
Kolem páté u Hannoveru přichází první únavová krize, Oskar se dopuje kafem. Asi 70 km před Hamburkem míjíme značku na Panzermuseum, takže samozřejmě dostávám od Oskara za úkol zjistit, kde to je, abychom to mohli příště navštívit. Překonáváme náš rychlostní rekord 200 km/hod, který ale nestačím zdokumentovat. Na pravé straně auta něco podezřele chrastí. Přemýšlíme, jaký to má v techničáku uvedený limit.
22:00 Jsme v kempu, který vypadá spíš jako něčí větší zahrada za barákem. Přichází pán, který neumí moc anglicky, ale zvládneme zaplatit 15 euro (i se sprchou). Oskar se snaží přijít na to, jak narvat hořák na bombu a následně ho zprovoznit (podařilo se). Já skládám stan (výsledek: jde postavit v jednom, ale ve dvou je to pohodlnější). Testujeme první Adventure jídlo - Hovězí guláš s bramborem - chutnalo nám hodně, maso výborné, jen ta 500g porce nestačí úplně pro dva (resp. mně by půlka stačila, ale Oskar je bezedná černá díra). Ve sprše jsem zřejmě nepochopila, jak funguje ten žetonový automat, takže jsem se osprchovala ve studené vodě.
Spát jdeme kolem jedenácté. V noci se ozývají bzíkavé a bučivé zvuky. Bzíkavé zvuky měla na svědomí termoska ve stanu a bučivé zvuky vycházely z velmi blízko položeného kravína.
Ujeto: 720 km.
Den 2 - sobota 20.7.2013 [přejezd Dánsko, Švédsko]
Vstáváme něco po osmé, osušíme stan od ranní rosy, dáme snídani a v deset vyrážíme.
10:00 Jsme v Dánsku. Všude okolo jsou stále planiny, silnice dobré, jen jedeme pomaleji než v Německu. Obzvlášť když narazíme na zácpy.
13:00 Přejíždíme první dánský most s mýtem Storebæltsbroen, úspěšně kartou platíme 235 DKK (něco přes 800 CZK).
13:20 Na benzínce chceme nabrat benzín, nicméně benzínka pípá a nechce vydat benzín. Zjišťujeme, že pokud máme cizí poznávací značku, tak musíme nejdřív zajít na pokladnu a nechat jim tam ID průkaz. V přípravě na to, že mě čekají tři týdny bez piva, bereme 3 plechovky dánského piva. Teplota je něco kolem 28°C.
15:00 Jsme v Kodani a přejíždíme druhý dánský most s mýtem Øresundsbroen, 345 DKK (asi 1200 CZK). Za mostem zastavujeme s tím, že si uděláme mini výlet a projdeme se k němu. Kombinace pařícího sluníčka a tři piv dělá své. Možná proto fotím mrtvé ptáky. Asi po hodině chůze, zjišťujeme, že k mostu se už lépe asi nepřiblížíme. Vracíme se kolem páté a já v autě spokojeně usínám.
V půl osmé projíždíme Göteborgem, Oskar má hlad, ale jedeme dál. Přemýšlíme, jestli Rum švédsky znamená rum česky (uhmm… ne). Hledáme nějaký volný kemp, ale na pobřeží jsou všechny plné, takže kolem desáté zakotvíme nakonec v kempu kousek u Tanumu (160 SEK). Pán prý byl kdysi v Praze a moc se mu to líbilo (vypadá, že se mu líbilo hlavně v hospodách). Spát jdeme v jedenáct, začínají nás otravovat komáři.
Ujeto: 800 km.
Den 3 - neděle 21.7.2013 [pevnost Fredriksten, Lillehammer, Valdresflye]
Vstáváme poměrně brzy, už v 6:30, aby byly volné sprchy. K snídani máme poprvé vločky á la Oskar, tzn. vločky dochucené medem, sušeným mlékem, skořicí, oříšky a müsli.
09:40 Vysušili jsme stan a vyjíždíme. Těsně před Švédskem bereme benzín, poprvé na "automatické" benzínce, bohužel jsme nepřišli na to, jak přepnout na angličtinu, ale metodou pokus omyl se nám natankovat podaří.
10:30 Přes starý Svinesundský most (kde se platí stejné mýto jako na novém) vjíždíme do Norska. Na hranicích nás nikdo nekontroluje. Jedeme do města Halden, prohlídnout si pevnost Fredriksten. Chvilku před pevností nám na čelní sklo sedá obří včela. Jestli tady mají takový včely všude, tak okamžitě jedem domů.
V pevnosti jsou děla, málo lidí a výhled na město.
13:00 Projíždíme Oslem.
15:40 Děláme si piknik u největšího norského jezera Mjøsa.
16:30 Dojíždíme do Lillehammeru, plánovaný skanzen Maihaugen už nemá cenu navštívit, protože má jen do pěti, tak se jdeme projít kolem Olympijského muzea (které ale už má taky zavřeno).
17:30 Silnicí č. 250, kterou Oskar zpětně popsal jako jednu z nejhezčích (je taková pěkně opuštěná, jen sem tam ovce), míříme z Lillehammeru směrem jezero Gjende, abychom zítra mohli jít na túru v národním parku Jotunheimen.
19:40 Jedeme přes náhorní plošinou Valdresflye (což je naše první cesta z Nasjonale Turistveger).
22:00 Za 150 NOK se ubytováváme v kempu Maurvangen kousek od našeho zítřejšího startovního místa. Usuzujeme, že nastal čas otevřít Becherovku a trochu se zahřát. Není úplně teplo a všude jsou komáři. K večeři máme velkou delikatesu - těstoviny s fazolemi a vysočinou. Poprvé nám také dochází, že to světlo o půl dvanácté je nějaké divné.
Ujeto: 550 km.
Den 4 - pondělí 22.7.2013 [túra Besseggen - Jotunheimen]
06:30 Opět vstáváme hodně brzo, protože se chceme dostat v osm hodin na loď, která nás z Gjendesheimu vezme přes jezero Gjende k chatě Memurubu. Je tu ale docela dost lidí, takže místo toho na místě dostáváme pořadníkové číslo s tím, že se můžeme nalodit na loď v 9:30. Využíváme volný čas, abychom si na parkovišti (100 NOK na den) udělali snídani - rýžový nákyp od AdventureMenu, což je asi jediná věc, která nás od nich nakonec zklamala. Ani jeden z nás teda není fanoušek rýžového nákypu, ale hlavně jsou v něm kousky švestkových pecek.
10:00 Loď (lístek za 120 NOK na osobu) nás za 20 minut dovezla k Memurubu a my můžeme začít naší túru přes Bessegen. V průvodci píší, že cesta trvá 6 hodin a má 15 kilometrů, Oskar zapíná Endomondo. Jakožto netrénovaní turisté, jdeme stylem "zastavujeme rádi a často" a divíme se, proč jdou všichni tak rychle. Okolo 11 nás předbíhají poslední ploužilové z naší lodi.
12:00 Vylezli jsme první velký kopec, takže si zasloužíme oběd. Spokojeně sníme téměř všechny zásoby, máme českou klasiku Májku a Vysočinu s chlebem. Chlapci vedle nás vytahují chipsy. Zajímavá volba občerstvení.
Brzy nás dochází lidé z druhé lodi, můžeme tedy předstírat, že nejsme poslední z předchozí, nýbrž první z této. Ne na dlouho. Celou dobu svítí slunce, je tak 25°C a fouká vítr. Ve chvíli, kdy Oskarovi Endomondo naměří, že jsme asi v polovině naší cesty, tak spokojeně vypijeme skoro všechnu naší vodu. Jakožto zkušení cestovatelé jsme si na celý výlet vzali něco málo přes 1.5 litrů vody. Pro oba. Ale to nám přece bude stačit, když odteď už půjdeme jen dolů. Přemýšlíme, co budeme dělat odpoledne, když dojdeme tak brzo.
No...brzo zjišťujeme, že v cíli zdaleka nejsme a že nás ještě čeká docela pekelný výstup. Takže s rozpočtem asi pět hltů vody pro každého, pařícím sluncem v zádech, se pouštíme do asi nejhoršího výstupu, který jsem zažila. Plazím se po čtyřech vzhůru, připláclá ke skále, hrůza v očích a doufám, že se mi na tom slunci nezamotá hlava a nezřítím se dolů do jezera. Potkáváme dvě Češky s plně naloženými batohy. Docela je lituju, protože jít tohle dolů musí být o dost horší než nahoru. Jedna z nich vypadá, že by raději otočila. Její kolegyně proto musí vždycky snést svůj batoh a vrátit se pro její. Na druhou stranu, jiný pár Čechů to vyběhne nahoru i s dítětem na zádech.
Nakonec se nahoru taky vyškrábeme, čeká nás pak ještě pár menších stoupání, až konečně dorazíme k vrcholové mohyle. Přes kamenitou poušť se ploužíme pomalu dolů. Při sestupu mě bolí koleno, mám strašnou žízeň, tak zvažuju, jak moc by mi vadilo pít malé plovoucí věci ve vodě načepované cestou v jezeru. Oskar při pohledu na mé poslední tažení uvažuje, jestli pro mě bude muset poslat vrtulník.
20:00 Úspěšně jsme došli zpět na parkoviště. Túra nám tedy trvala ne 6 hodin, ale 10. Pro jistotu si znovu čteme popis trasy v průvodci a přemýšlíme, kde jsme udělali chybu. Vracíme se do stejného kempu. Naše místo ze včerejška je už obsazené, takže si najdeme jiné příhodné. Když zaparkujeme a chceme začít stavět stan, přichází paní z vedlejšího stanu, jestli si myslíme, že vyjedou autem, když tam budeme mít stan. Můj osobní názor je, že pokud máte řidičák, tak odtamtud vyjedete úplně bez problémů. I já bych to vyjela. Jsem unavená, všechno mě bolí, v duchu se snažím vzpomenout, jak se řekne "nasrat" nizozemsky, ale navenek se snažíme s paní najít kompromis. Nakonec to vypadá, že paní vadí hlavně, že bychom měli stan příliš blízko jejímu, takže přeparkují auto, a my stan stavíme o kousek dál. K večeři si dáváme slepičí polívku a kolem desáté usínáme.
Ujeto: nic.
Den 5 - úterý 23.7.2013 [Rondane, doly ve Folldal, Trondheim]
09:00 Vstáváme, nikam nespěcháme. Mám spálený obličej a ruce. Hlavně pravou stranu. Okolo 11 vyrážíme.
13:00 Najíždíme na další trasu zvanou Rondane, která vede po východní straně národního parku stejného jména. Hledáme kostelík Sollia, ale nenacházíme.
14:30 Zastávka u vyhlídky Sohlbergplassen, výhled má být stejný jako na obraze od Haralda Sohlberga.
15:40 Je čas oběda na odpočívadle Strømbu, odtud se dá vydat na túry do Rondane, ale protože jsme zničení ze včerejška, ani o tom neuvažujeme.
16:50 - Přijíždíme k měděným dolům ve Folldalu. Bohužel se nestíháme projet vláčkem do dolu, protože jede až za hodinu, ale prohlídneme si aspoň starou lanovku a Oskar jim to tam trochu rozbije kladivem.
Pokračujeme po "dálnici" E6 na sever skrz národní park Dovrefjell-Sunndalsfjella, kde by měli žít stáda pižmoňů (ze silnice ale - překvapivě - žádné nevidíme). Krátká přestávka na prohlídku Kongsvollu, který je hned u silnice.
21:00 Parkujeme u Trondheimské katedrály a jdeme na prohlídku města, sice už mají skoro všude zavřeno, ale stále krásně svítí sluníčko, je 22°C. Potkáváme dost nalámaného opilce a přemýšlíme, jak je to s tím pitím na veřejnosti.
23:00 Přijíždíme do kempu Levanger. Bohužel už mají zavřeno - myšleno pokladna (většina kempů tu zavírá v deset), tak přemýšlíme, co dál. Všude jsou samé karavany a na místě pro stany stojí jen jeden stan, takže tam jsme jak pěst na oko. Únava ale rozhodne a stan tedy rozděláme, ale rozhodneme se vstát a zmizet dřív než v sedm otevřou.
Ujeto: 510 km.
Den 6 - středa 24.7.2013 [jeskyně Gronligrotta, Polární kruh]
06:00 Vstáváme, rychle balíme stan a za půl hodiny už jsme znovu na cestě. Jako kdybychom tam vůbec nebyli!
08:00 Asi by to chtělo snídani. Vločky.
11:00 Sluníčko už začíná svítit víc, sušíme stan na odpočívadle.
12:00 Přijíždíme k vodopádu Laksforsen. Chtějí 35 NOK za lepší vyhlídku, tak se spokojíme s horší.
14:00 Vyjíždíme prudký kopec k jeskyni Grønligrotta. Další prohlídka je až od tří, takže máme čas na oběd. Těstoviny, juchů. Prohlídka jeskyně (vstup je 130 NOK) trvá asi hodinu. Hodně to tam klouže, ale nechají vás plazit se různými dírami. Vyvrcholením prohlídky je takový kulatý zaseklý kámen.
17:00 Polární kruh, svítí slunce, je krásných 23°C. Není tu toho moc k vidění, kromě takového blobu, ve kterém je obchod se suvenýry. Kupuju si čepici se soby, co kdyby udeřila zima. Za blobem jsou kamenné mohylky s různými vzkazy. Nacházíme tu českou vlaječku.
19:20 Pomocí Oskarova notebooku a svého mobilu objednávám zítřejší trajekt z Bodø na Lofoty, odjezd 17:45 tak to snad stihneme. Kempujeme v Rognan, kemp to není úplně levný (230 NOK), navíc neberou karty. Zato místo je to krásné, u fjordu. Protože máme dost času a je krásně, tak trochu uklízíme auto. Lampička je momentálně nepotřebná, světla je až až ...nicméně později se hodit bude.
23:00 Jdeme spát.
Ujeto: 575 km.
Den 7 - čtvrtek 25.7.2013 [Bodø]
07:00 Já vstávám, jdu si umýt hlavu, přeprat tričko, Oskar zatím spí.
10:20 Vyjíždíme. Jsme čistí, najedení, odpočatí. Loupe se mi nos. Oskar se bojí, že máme málo jídla. Dáváme si sušené maso Jerky. Měli jsme ho vzít víc.
12:00 Příjezd do Bodø, parkujeme u obchodního centra a nejdřív jdeme ke kostelu Bodin Kirke, ale je tam pohřeb, takže prohlídku vnitřku vynecháváme. Vracíme se a zamíříme k leteckému muzeu (110 NOK). Muzeum je parádní, můžete vystoupat mj. na falešnou řídící věž. Slečna říká, že máme štěstí - zřejmě tu takhle krásně slunečno nebývá často. V muzeu strávíme skoro 3 hodiny. Akorát jsme nepočítali s klimatizací, takže odcházíme mírně nachlazení.
14:40 Jedeme k trajektu, který nás má vzít do Moskenes na Lofoty. Je to naše první jízda trajektem, takže ještě tápeme, jak to chodí. Například do jaké řady se zařadit, komu máme ukázat naší rezervaci apod. Nakonec se řadíme do poloprázdné řady za tři krásná stará auta. Jsme tu dost brzy (tak brzy, že jsme si skoro nemuseli ani dělat tu rezervaci a mohli si jen vystát frontu - ale jistota je jistota). Dřímáme a fotíme si obří loď Hurtigruten, která právě vyplouvá.
17:00 Dostáváme lístek na trajekt (asi 900 NOK), o půl hodiny později jsme nalodění. Lofoty se pomalu zvětšují, na palubě fouká vítr, opět dřímáme. Zjistili jsme, že tu jsou zásuvky, ale Oskar si bohužel nevzal z auta nabíječku na jeho foto baterie.
21:00 Jsme na Lofotech. Jedeme do vesnice Å, kde je camping platz na skále u moře. Nádherný výhled, ale auto musíme nechat na parkovišti a stan se spacáky kousek poponést. Večeři si proto ještě vaříme u auta, kolem procházejí a zdraví dva veselí (zřejmě trochu opilí) Poláci. Racci řvou jako psi nebo mučené děti. Spát jdeme o půlnoci.
Ujeto: 90 km.
Den 8 - pátek 26.7.2013 [Lofoty, Vesterály]
08:00 Vstáváme a vyrážíme na prohlídku města Å, vidíme první červené "rorbu". V suvenýr shopu na parkovišti kupujeme pohledy, sušené tresky (později vidíme i jak se suší) a sušené soby (ty sušit nikde nevidíme). V obchodě zní čeština.
11:00 Zastávka v Rambergu na krásné písečné pláži. Říkáme, že to tu vypadá spíš jako někde v Thajsku než v Norsku (v Thajsku jsme teda nebyli, ale takhle si ho představujeme).
Kolem jedné hodiny děláme zajížďku k rybářské vesničce Nusfjord, vzhledem k tomu, že ale chtějí za vstup do vesničky 50 NOK, tak jim to tam jen ofotíme kolem a jedeme dále.
15:00 Přijíždíme do Borgu. Zde nás čeká nejprve prohlídka kostelíku a pak se vydáváme do Vikinského muzea. Za vstupné je 140 NOK nás čekala prohlídka rekonstruovaného vikingského domu, koně, divoká prasátka, povídání o archeologických vykopávkách, vykopávky samotné, jeden naprosto úděsný "vikingský" film a slintání nad jehněčí baštou, kterou v domě vaří v kotli (nedáváme si, za ty peníze si možná koupím i živé jehně). Když skončíme prohlídku domu, vydáváme se na procházku k vodě, kde máme možnost zaveslovat si na vikingské lodi. Vzhledem k tomu, že únava z nás už v tuhle dobu udělala chodící zombie, jsme odolali i přemlouvání "že mají málo veslujících dospělých". Cestou si dávám vafle. Mám zřejmě jinou představu o vaflích, protože v Norsku, se zdá, je mají rádi studené.
18:30 Procházka v Eggumu, poté si dáváme večeři na krásném dřevěném odpočívadle Torvdalshalsen a zastavujeme se u pozorovatelny ptáků (Gårdsvatnet).
Kolem půl deváté si děláme zajížďku k Henningsvær (tzv. Benátky severu říká průvodce), při cestě sem potkáváme i pěkná místa ke kempování. Uděláme si hodinovou procházku po městečku (vesnička je to opravdu malebná a vzhledem k času, tu ani není moc turistů) a vyrážíme dál (je teprve půl desáté, přece nepůjdeme spát). Dneska jsme toho hodně nachodili - fitbit ukazuje Oskarovi 23 tisíc kroků.
21:55 Rychlá zastávka u kostelu v Kabelvåg (Lofotská katedrála).
V půl dvanácté stále jedeme, už jsme na Vesterálech. Světla je stále dost. Vesterály v podstatě profrčíme skoro celé v noci, ale díky mlze těsně nad zemí to má své kouzlo taky.
Spát jdeme ve 2 hodiny, našli jsme si krásné místo mezi ovčími hovny a mírně zaraženými ovcemi ('oni si postavili stan mně do cesty') na břehu Atlantiku na silnici 974. Je tu vcelku malý provoz. Cestou jsme projížděli kolem diskotéky. Je to takové divné, vidět lidi vracející se z "noční" zábavy, když je světlo, jak ve dne. Teplota je nicméně kolem 8°C, takže se před spaním ještě zahříváme polévkou (a becherovkou). Ve stanu přemýšlíme, jestli ovce zaútočí, případně alespoň očůrají či ochroustají stan.
Ujeto: 362 km.
Den 9 - sobota 27.7.2013 [Senja, Tromsø]
10:30 Bez snídaně vyrážíme do Andenes na trajekt, jezdí jen třikrát denně. Cestou zastavujeme u města Bleik - v dáli je vidět ostrov Bleiksøya.
12:20 Čekáme na trajekt, měl by jet v jednu, máme proto čas udělat si oběd. Trajekt stojí 650 NOK a jede asi hodinu a půl, Oskar se snaží na palubě trochu nabít baterie. Trajekt nás vyvrhne ve vesnici Gryllefjord a my vyrážíme na další trasu - Senja.
15:20 Potkáváme nečekaně trolly (Senjatrollet) a jdeme je z bezpečné vzdálenosti obhlídnout.
15:40 Zatavujeme na odpočívadle/vyhlídce Bergsbotn a chvilku poté na odpočívadle Tungeneset, odkud je vidět skalní útvar Okshornan.
16:40 V Botnhamu se řadíme do fronty na trajekt do Brensholmenu, stojí 280 NOK, což je o něco víc, než jsem našla na webu, ale ten předtím byl zas o něco levnější než jsem myslela. Na trajektu zkouším znovu vafle, tentokrát jsou teplé, jen mají divnou náplň (brown cheese). Trajekt jede asi hodinu, baterky se tu ale dobít nedaly.
20:00 Přijíždíme do Tromsø, v tunelu narážíme na kruhový objezd, kde všechny výjezdy vedou na centrum. V tunelu. Takže se ani nemůžete orientovat podle slunce, že jo :). Parkujeme u knihovny, v tuhle dobu už ani nemusíme platit parkovné a jdeme se projít k fjordu. Na druhém břehu je vidět Arktická katedrála.
21:00 Vyrážíme dál, okolo půl dvanácté nás chytá první déšť. Doufáme, že je poslední a krásné počasí nám bude přát i nadále (bohužel nebude). Vidíme duhu.
00:30 Zastavujeme u odpočívadla u řeky. Poměrně dlouhou dobu vybíráme nejvhodnější místo pro postavení stanu. Moje snaha vybrat nejčistší a zároveň nejrovnější plácek je odměněna Oskarovým: "Čumíš na to jak tele na nový vrata". Pak si stěžuje, že leží na hrbu. No jo no, měls mě nechat čumět dál! Spát jdeme o hodinu později.
Ujeto: 446 km.
Den 10 - neděle 28.7.2013 [Alta, Nordkapp/Knivskjellodden, půlnoční slunce]
10:00 Vstáváme, k snídani si dáváme...vločky! Zima nebyla, spali jsme jak zabití. Načínáme první barel vody (celkem jich máme pět), první bomba na vařiči nám stále drží.
11:30 Vyrážíme, teplota je 23°C, celkem máme ujeto asi 4 tisíce km, jsme asi 150 km od Alty. Protože budeme brzy na Nordkappu (dříve než si myslíme) čteme si cestou blogove zápisky různých lidí, kteří šli na Knivskjellodden, nezní to úplně pohodově, trochu se bojím.
13:00 Na silnici vidíme prvního soba! Dochází nám becherovka, příště jí vezmeme víc. Bereme benzín, konečně u automatu, který měl nějak pochopitelně napsaný návod k použití.
14:00 Jsme u muzea v Altě (90 NOK) - zrovna tu mají výstavu o královské rodině a jejím útěku v druhé světové válce, pak je tu povídání o skalních malbách, polární záři, sámech, rybářství. Po dvou hodinách vylézáme a po dřevěných chodníčcích se vydáváme prohlídnout si malby na kamenech. Dozvěděla jsem, že malby původně červené nebyly - to se dělalo kvůli turistům, aby byly lépe vidět.
17:00 Vidíme bouřkové mraky a slyšíme hřmění, tak rychle pryč dokud svítí sluníčko. Čeká nás ještě asi 200 km na Nordkapp. Jedeme přes planiny, cesta se táhne do dálky.
20:00 Stojíme před tunelem na ostrov Magerøya, naštěstí už se tu mýto neplatí. Fotíme soby, ozývá se pískavý zvuk. Nemáme se soby moc zkušeností, proto nabudeme dojmu, že sobi normálně pískají (jak se později dovíme, nepískají). Na oslavu toho, že jsme dosáhli jednoho z cílů naší cesty, otevíráme Jerky. Ahh, maso.
21:30 Je 19°C. Navečeření dorážíme na místo, odkud máme vyrazit na "ten pravý severní mys" Knivskjellodden. Průvodce i blogy mluví ve smyslu, že to není žádný med a těch 9 km tam nám bude trvat asi 3 hodin a pravděpodobně se při tom proboříme někam do bahna. Tolik času ovšem nemáme. Dnes má být předposlední den, kdy ještě můžeme zažít půlnoční slunce, tak to musíme stihnout do půlnoci. Nasazujeme ďábelské tempo (na nás) a ve 23:46 jsme na místě. Počasí nám naštěstí přeje, slunce krásně svítí, bahna a kluzka je přiměřeně. Kromě nás je tu ještě jedna čtyřčlenná rodina a tři kluci, nějaký pár. Vcelku živo. Zapisujeme se do bločku a vychutnáváme si západ slunce ...a hned poté východ slunce. Oskar tvrdí, že viděl ve vodě tuleně. Odlovíme si kešku a vyrážíme zpět. Slunce pomalu stoupá.
01:00 Potkáváme lidi, kteří si myslí, že to půlnoční slunce nestihli o deset minut, zřejmě mají jinak nařízený čas. Ploužíme se, na zpáteční cestu už nemáme tolik sil, navíc se jde víc do kopce. Ve dvě hodiny překonáme nejhorší výstup (fitbit hlásí dvacet pater), pomalu nám (opět) dochází voda, ale to už dojdeme. Vidíme ptáka, co vydává pískavé zvuky (prý Kulík zlatý). Dojde nám, že to předtím nepískali sobi. Vcelku dlouhou dobu se bavíme (foto)honěním ptáka po planině. Hlavně tiše.
04:30 Došli jsme zpět na parkoviště, kopeme do sebe konzervu mandarinek a popojedeme si na (zavřený) Nordkapp vyfotit si 'náš' mys. Moc pěkně nevypadá, Norkapp je rozhodně fotogeničtější. Protože krásně svítí slunce (je 16°C) a my jsme unavení, rozhodneme se přespat na prázdném parkovišti pod širákem u auta. Spát jdeme kolem půl šesté.
Ujeto: 260 km.
Den 11 - pondělí 29.7.2013 [Karasjok, Finsko, Švédsko]
10:00 Vstáváme, parkoviště je stále prázdné a po snídani vyrážíme ...v podstatě na zpáteční cestu domů. V Honningsvågu bereme pro jistotu benzín. Mají tu nejdražší benzín, na který jsme narazili - 16,5 NOK za litr. Doteď stál v rozmezí okolo 14,5 až 15,5. Celkově na severu byl dražší benzín než na jihu. No ale počítáme, že dlouho žádná pumpa nebude.
14:30 Jsme asi 20 minut před Karasjokem. Krajina není moc zajímavá, před námi se hromadí mraky. Jsme unavení. Nudu zaháníme čtením letáčku z muzea o královské rodině a pak předčítáním kapitol o historii Norska z průvodce. Ne úplně příjemné překvapení nám poskytnou sobi, kteří vlezli do tunelu.
V Karasjoku se jdem podívat na sámské muzeum (75 NOK). Muzeum je velké zklamání, jsou tam takové tři-čtyři místnosti s různými nástroji, oblečky, popisky jsou jen v norštině (a možná i laponštině). Venku je pár domků. Vedle je o něco lépe vypadající Sampi park, více turističtější, ale vypadá přívětivěji. Nicméně sámské kultury jsme si užili dost, tak vynecháváme.
18:00 Jsme u Kautokeina, cesta je stále nezajímavá, Oskar usíná, ujeto máme přes 300 km a jsme na půlce nádrže, tak raději dobíráme benzín a Oskar se dopuje ledovým kafem.
19:00 Vjíždíme do Finska. Prší, je 20°C. Všude tuny komárů. Posouvá se mi čas o hodinu. Močály, Oskarovi se tu líbí víc, než v norském Laponsku.
20:30 Zastavujeme u finské benzínky. Berou Eura. Mají pivo! Mají repelent! A mají sandwiche. Kupujem si jeden se sobím masem a jeden vaječný (vajíčka mi chybí). Hned poté vjíždíme do Švédska. Máme najeto asi 550 km. Jedeme silnicí č. E 45...zřejmě s ní něco dělají, protože asi 25 kilometrů jedeme poměrně šíleným terénem. Taková široká polní cesta.
00:40 Projíždíme Jokkmokkem a nacházíme si odpočívadlo, kde by se dal postavit stan. Když ale vylezeme a vrhnou se na nás mračna komárů, zalézáme zpět do auta a poprvé budeme spát raději v autě. Nejdřív teda musíme zabít ty svině, co mezitím nalítali dovnitř. Je zima a je to nepohodlné.
Ujeto: 873 km.
Den 12 - úterý 30.7.2013 [Švédsko, Saltstraumen, Svartisen]
10:00 Vyrážíme, po deseti kilometrech vidíme ceduli "Jokkmokk, 14 km". Něco tu nehraje, Jokkmokkem jsme projížděli přece včera. Aha, my jedeme na opačnou stranu. Provoz je malý, na obloze jsou mraky, ale neprší. Sním o sprše. Čeká nás další offroad, tentokrát asi šedesátikilometrový. Jedeme radši pomalu, přece si neodřeme lak.
13:00 V Arjeplogu utrácíme poslední švédské peníze za šunku a normální pečivo (žitný chleba mi fakt moc nejede).
15:00 Jsme zpět v Norsku, 18°C, mírně oblačno. Za hodinu dojedeme opět do Rognanu a jdeme navštívit jugoslávský + německý hřbitov, který jsme minule minuli.
17:40 Přijíždíme k Saltstraumen. Máme víc štěstí, než informací. Vír se koná čtyřikrát za den a další víření je příhodně v šest hodin, další by byl až o půl jedné. Podívaná je to působivá (na fotce to moc vidět není). Plán je projet tzv. Pobřežní cestou po silnici č. 17, na které nás čeká asi sedm trajektů.
20:00 Stavíme ve vísce Storvika a děláme si čaj. Dneska jsme nic nesnědli, jen ty švédské bagetky se šunkou. Doufáme, že najdeme kemp (sprchu!), jeden pěkný byl u Reina, ale Oskarovi se nelíbil výhled.
21:30 Kousek před Furøy fotíme ledovec Svartisen. V deset hodin nacházíme poslední kemp před trajektem (jinak bychom museli počkat na trajekt a jet dál nejspíš). Je tu krásný výhled na vodu, červánky (bude pršet - a opravdu bude, předpověď vypadá hodně bídně), wifi, krásné sprchy. Protože jsme v kempu po docela delší době, tak umyjeme nejen sebe, ale i nádobí, uklidíme auto. Na záchodě mi na hlavu vleze OBŘÍ pavouk a zamotá se do vlasů. Ble. Spát jdeme kolem půl jedné, dokonce už došlo i na využití lampičky. Už není takové světlo celou noc.
Ujeto: 622 km.
Den 13 - středa 31.7.2013 [polární kruh a Trondheim podruhé]
08:00 Prší a prší. V mokru skládáme stan a bez snídaně vyrážíme na trajekty. Během cesty z Jektviku přeplouváme na trajektu polární kruh, na břehu je vidět malá zeměkoule. Na palubě trajektu mají plno brožurek s popisem zajímavostí na Pobřežní cestě, včetně všech jízdních řádů místních trajektů.
12:00 Chčije a chčije, zastavujeme na vyhlídce, ale protože je mlha, tak není nic vidět. Rozhodneme se, že jet pobřežní cestou s tímhle počasím nemá cenu, a zamíříme do Mo i Rana a pojedeme po dálnici E6.
14:00 Mo i Rana, pokračujeme dál. Přestalo pršet, ale mraky jsou pořád. Cesta po E6 je nudná, do Trondheimu ještě 500 km. Posloucháme Odvážné palce. Mimojiné mluví i o filmu Kříž cti (Into the White) o dvou pilotech, jednom britském a druhém německém, kteří se během druhé světové války v Norsku sestřelí a pak spřátelí.
18:00. Opět prší. Do Trondheimu ještě 250 km. Obšťastňujeme se finskými zásobami - salámem a mátovými sušenkami.
21:00 Po pár ledových kafích dorážíme do Trondheimu.
23:00 Protože už jsme za polovinou a zdá se, že s jídlem vyžijeme a přežijeme , dáváme si pořádnou porci vepřo knedlo zela.
Někdy po půlnoci dojedeme k trajektu z Halsa-Kanestraum. Z jízdního řádu nejsme nějak moudří, vypadá, že další jede až ráno, tak se zařadíme do prázdné fronty, nařídíme budíka na šestou a rozhodneme se přespat v autě do rána. V jednu hodinu nás budí zatroubení auta za námi. Aha, takže trajekt jezdí i v noci! Po hodině dokonce. Děláme, že tam nejsme (rozespalí bychom se stejně nestihli nalodit). Naloďujeme se až na trajekt ve dvě, jsme tu sami a po dlouhé době je normální noční tma. Na druhé straně najdeme parkoviště k přespání a usínáme okolo třetí.
Ujeto: 774 km.
Den 14 - čtvrtek 1.8.2013 [Atlantická cesta, Trollstigen, Runde]
10:20 Vyrážíme, neprší, ale je zataženo, 15°C. Okolo jedenácté projíždíme za Kristiansundem tunelem Atlanterhavstunnelen. Nejsou v něm skoro žádná auta, při výjezdu si skoro nevšimneme, že máme u okýnka zaplatit mýto (157 NOK).
11:20 Čtu blog o tůře na Trolltungu. Začíná slovy: Nejhorší trip mého života. O chvilku později najíždíme na Atlantickou cestu. Fotíme Storseisundet most ze všech možných úhlů.
Když skončí mosty, cesta už není tak zajímavá. Zajíždíme si k vyhlídce na oceán u Askevågenu.
14:30 Přijíždíme k Budu, kde je německá pevnost Ergan.
16:00 Jsme na cestě na Trollstigen, nahoře to ovšem vypadá na mlhu. Fotíme si vodopád Stigfossen. Na parkoviště přijíždí seshora autobus, lidé vděční, že to autobusák uřídil, začnou tleskat. Pak vyskáčou z autobusu a všichni se začnou fotit u trollí značky. Oskar nahoře konstatuje, že čekal horší zákruty. To je fakt, na Švýcarsko to asi nemělo.
16:50 Nahoře je skutečně mlha. Vyhlídka by tu byla určitě krásná. My vidíme krásnou mlhu. Je tu i přesto poměrně dost lidí. Až moc. Kolik jich tu asi je, když je hezky. Kupujeme nějaké suvenýry. Oskar chce samolepku se šukajícími soby, zajímá mě, jak si o ni u prodavače řekne. Prodavač jménem Martin je ovšem Čech a zdraví nás Dobrý den, takže koupit šukající soby není problém.
20:00 Jsme u trajektu v Sulesundu, těsně jsme minuly trajekt na Hareid, máme namířeno na ostrov Runde za papuchalky. Nevíme, kdy jede další, není tu nikde jízdní řád, ale za námi se hned řadí auto, tak snad brzy. Zdá se, že jezdí po hodině.
22:00 Ostrov Runde, nevíme, kde budeme spát. Kemp na ostrově je už zavřený (a mimoto nevypadá moc hezky), tak se vracíme na předchozí ostrov (na Runde se nikde moc u cesty zakempovat nedá) a tam na konci cesty na jakémsi miniparkovišti přespáváme.
V půl dvanácté se ukládáme spát do auta.
Ujeto: 380 km.
Den 15 - pátek 2.8.2013 [papuchalky, Ålesund, Geirangerfjord]
08:20 Vstát jsme chtěli v 6:30, to nevyšlo, prší.
09:20 Pěkně do prudkého kopce stoupáme a doufáme, že uvidíme ty papuchalky. Všude je hrozné bahno. Dřevěná prkna, po kterých bychom měli bahno přejít, zas hrozně kloužou. Obejdeme si takový okruh, žádného papuchalku ale nepotkáváme (později si přečteme, že jsou celý den na moři a vrací se až po deváté večer). Vidíme aspoň krásnou ptačí kolonii na skále. Zatím neprší, ale je zataženo.
14:30 Jsme v Ålesundu v akváriu (140 NOK). Není moc velké, ale mají tu sekci se strašidelnými rybami, která se Oskarovi hodně líbí. A krmení ryb potápěčem. Venku prší. Zvažujeme hotel, potřebujeme nabít baterie. Zatím se ale rozhodujeme jet dál na Geiranger jeden z nejnavštěvovanějších (a prý nejkrásnějších fjordů).
19:00 Jsme na místě, nejprve jízda dolů "Orlí stezkou" (Ørnevegen), pak zase nahoru. Za Geirangerem si projíždíme Knuten (ale bohužel jsme si ho nevyfotili) - cesta, která dělá takový uzlík. Následně nám blikne rezerva a já zakazuju Oskarovi šlapat na plyn. Musíme minout vyhlídku na Dalsnibbě (je to do kopce!) a v devět konečně narážíme na benzínku.
Za odměnu za psychický teror způsobený nedostatkem benzínu, si dnes dopřejeme dnes luxus v podobě brzkého ubytování v kabince v kempu Stryn - (čtyřlůžková za 490 NOK, s umyvadélkem a výhledem na jezero), hlavně tu dobíjíme ty baterie, sušíme sebe, stan i igelit. Spát jdeme ve dvanáct a já si užívám spánek v posteli.
Ujeto: 307 km.
Den 16 - sobota 3.8.2013 [Briksdalsbreen, Dalsnibba, Grotli, Lom]
Ráno nikam nespěcháme (musíme si užít to pohodlí trochu), svítí sluníčko, předpověď vypadá o něco lépe. Kolem jedenácté vyrážíme směr ledovec. Oskar se cestou kochá lodí na fjordu a málem přejíždí chodce.
12:00 Dorážíme ke startovnímu bodu vycházky k ledovci Briksdal (50 NOK za parkovné). V průvodci píšou, že se k ledovci můžeme nechat vyvézt i koňskou drožkou, ale vidíme jen taková autíčka. Ale mají na sobě namalovanou drožku. Cesta vede přes rozbouřený vodopád. Pláštěnka mi moc nepomůže, dolní polovina kalhot je úplně promočená. Potkáváme značky ukazující, kam až ledovec sahal v minulosti. V dálce vidíme ledovec přítomnosti. Cestou zpátky si u vodopádu chci chytře vyhrnout kalhoty (při procházce k ledovci mi stačily uschnout). Tož dobrý. Akorát mi nedošlo, že mi zateče do bot. Čvacht. Následně začne takový slejvák a mé ušetřené kalhoty promoknou taky. K autu se vracíme kolem půl třetí naprosto promočení. Sušíme vnitřek bot klimatizací (docela to funguje).
Jedeme zpátky na Dalsnibbu (dnes na to máme natankováno). Místo nudným tunelem to bereme tentokrát objížďkou po Gamle Strynefjellsvegen. Na trase jsou k vidění dva vodopády - Øvstefossen a Videfossen. Trochu svítí sluníčko.
18:00 Vyhlídka Dalsnibba (100 NOK za auto), 1500 m nad mořem. Výhled na Geirangerfjord je nádherný, ale hodně tu fouká. Hází to i se stojícím autem.
19:35 Jedeme do Grotli, které jsme předtím jen minuli a stavíme se u havarovaného letadla. Zjišťujeme, že jde o ono sestřelené německé letadlo, o kterém jsme se dozvěděli v Odvážných palcích.
21:00 Dojíždíme k Lomu, fotíme sloupový kostel. Od Lomu vede další trasa Sognefjellet. Kousek od Lomu, míjíme zajímavý sloup), ale protože už se stmívá, jedeme dál.
O půl hodiny nacházíme krásné odpočívadlo (Liasanden) mezi borovicemi vedle rozbouřené hučící řeky. Stavíme stan jako retardi (stan má dva vchody, proto jeden namíříme do stromu a druhý nainstalujeme tak, aby tam byl keřík, že) a doufáme, že řeka nevystoupí a neodnese nás.
23:00 Jdeme spát. Řeka hučí dost, ale stejně spíme jako zabití.
Ujeto: 299 km.
Den 17 - neděle 4.8.2013 [Mefjellet, Aurland, Flåm]
08:00 Vstáváme, je 14°C, slunce svítí. Po povinných vločkách k snídani vyrážíme dál.
10:35 Zástávka Mefjellet u kamene. Dostávám SMS od Vodafone: Vítejte ve Španělsku. Jsme docela vysoko, 1430 metrů nad mořem, 8°C. Jedna z vyhlídek - Nedre Oscarshaug - má takovou otáčecí konstrukci, podle které se dají pojmenovat okolní vrcholky.
13:00 Obhlídka dalšího sloupového kostela v Kaupangeru a pak rovnou najíždíme na trajekt do Fodnes. Místo abychom projeli nejdelším silničním tunelem Lærdal (asi 24km), najíždíme na trasu Aurlandsfjellet. Silnice je tu poměrně hodně úzká, sem tam nás staví žebravé ovce. První zastávka (Vedahaugane) na této trase je jakési umělecké dílo "Den" s medvědem a hromadou odpadků v jeskyni. Druhá (Stegastein) je krásná vyhlídka na fjord Aurland. Na jednom z odpočívadel byl stojánek, kde jste vhodili peníze do přiložené schránky a utrhli si rybářský lístek. Přemýšlíme, jak dlouho by taková schránka vydržela u nás.
16:00 Přijíždíme do Flåm. Chtěli jsme se zde svést železnicí, ale zpáteční lístek stojí 400 NOK pro jednoho. To a spousta lidí nás odradilo. Takže si jen kupujeme suvenýry. Čepice s nápisem Flåm, tu tady přece nemůžu nechat. Aby nám nebylo líto, že jsme předtím nejeli Lærdal tunelem, vede cestou z Flåm druhý nejdelší tunel Gudvanga, má 11 km. Je to opruz.
Odpoledne nás čekají ještě dva vodopády - Tvindefossen a Steinsdalsfossen, pod kterým se dá projít a Hardangerfjord. Auto nám začíná hlásit, že bychom měli zase zajet do servisu. Jedeme do Bergenu a nevíme, kde se ubytujeme. Jeden z kempů po cestě zavrhujeme, ale už nevím proč.
22:00 Parkujeme u Edvard Grieg muzea (Troldhaugen). Ačkoli značka zřejmě zakazuje parkování delší než šest hodin, nejsme jediní, kdo tu přespávají. Akorát v těch karavanech to mají pohodlnější. A taky jim není vidět dovnitř. Zakrýváme si okýnka vším, čím se dá, a v jedenáct jdeme spát.
Ujeto: 411 km.
Den 18 - pondělí 5.8.2013 [Bergen]
07:00 Vstáváme a po snídani vyrážíme, v osm parkujeme kousek od centra Bergenu. V Bergenu prý prší skoro pořád. I teď poprchává. Nejprve míříme do Akvária (200 NOK). Akvárium je o něco hezčí než to v Ålesundu. U vchodu mají akvárko s kraby, na které se dá sáhnout, ale nějak se k tomu neodvažujeme. Vidíme krmení tučňáků, kteří jsou zřejmě plní, protože před paní s krmením prchají pryč.
Po Akváriu jdeme na rybí trh a prohlédnout si Bryggen. Původní plán dát si něco na rybím trhu opět ztroskotá na cenách. Takže si jen trochu zaslintáme.
14:00 Vcházíme do muzea Lepry (70 NOK). Muzeum je umístěno ve staré nemocnici, kde se lidé nakažení leprou dříve léčili. To jsme se dozvěděli v první místnosti a od té chvíle na nás začala ze zdí skákat lepra.
15:30 Před odjezdem z Bergenu se ještě stavujeme ve Vinmonopoletu a kupujeme si malou lahvičku Aquavitu na ochutnání.
20:00 Jsme v Oddě, odkud jsme chtěli druhý den jít na túru na Trolltungu. Chčije tak moc, že se ani nedá pořádně vylézt z auta a postavit stan a za chatky chtějí tisíc NOKů. Chvilku sedíme v autě, posloucháme déšť, a přemýšlíme, co dál. Oskar se na túru těšil, ale ani předpověď na další den nevypadá, že bychom mohli vyrazit. Nakonec se teda rozhodneme, že tohle dáme až se do Norska někdy vrátíme. Pokračujeme v dešti dál. U vodopádu Låtefossen nám na vyfocení přestane chvilku pršet.
22:30 Našli jsme si pěkné místo na spaní na trase Ryfylke, hodně vysoko.
Ujeto: 237 km.
Den 19 - úterý 6.8.2013 [Preikestolen]
10:00 Vyrážíme, na silnici potkáváme trénující běžkaře. Během dne se jinak nic moc neděje, jedeme, prší, sem tam se zastavíme na čaj.
16:00 Přijíždíme na parkoviště u Preikestolen (100 NOK). Přemýšlíme, jestli má cenu jít nahoru. Nakonec ale, protože jen poprchává, se rozhodneme přeci jen jít. Když už tu jsme. Kolem šesté dorazíme nahoru, je tu jen 6 Čechů a mlha. Výhled tedy nic moc, ale zas tu nebylo přelidněno :).
V devět nás trajekt odveze do Lauvviku a my poměrně velkou objížďkou míříme na náhradní program za Trolltungu - na Kjerag. Asi by se časově vyplatilo jet do Lysebotnu trajektem, ale v tuhle hodinu tam zřejmě už stejně nejede. Ačkoli neprojíždíme žádným tunelem nebo přes most, platí se na této cestě mýto 50 NOK.
23:00 Vidíme netopýry a za chvíli začíná šílená mlha. Asi 20 kilometrů jedeme rychlostí 30 km/h. Je vidět tak na pět metrů. Hledáme místo na spaní, ale když narazíme na odpočívadlo, tak Oskar tvrdí, že v těch autech na nás čekají vrazi.
Ujeto: 306 km.
Den 20 - středa 7.8.2013 [Kjerag]
9:00 Vstáváme, vracíme se kousek na parkoviště (100NOK), odkud se vyráží ke Kjeragboltenu. Svítí nám sluníčko. Lidí je tu hodně. Cestu popisují jako hard, a měla by zabrat tak 2,5 - 3 hodiny (tam). Cesta je docela hard, naštěstí není mokro a po kamenech to klouže jen trochu. Po třech hodinách dorazíme k šutru. Pokud se chcete na šutru vyfotit, tak si musíte vystát frontu asi 30 lidí. Kocháme se tedy jen fjordem pod námi.
Kolem páté se vracíme z výletu, dáváme si večeři a vyrážíme do Stavangeru.
20:00 - Ubytováváme se v kampu Mosvangen, chceme si zase dopřát pohodlí, ale mají už jen jednu volnou chatku pro čtyři. Nakonec ji dostaneme se slevou. Je větší než ta u Styrnu, ale bez umyvadélka. Taky je tu hodně lidí a ve sprchách se zřejmě nedostává teplá voda pro všechny. Uklidíme si zas v autě a spát jdeme po půlnoci.
Ujeto: 194 km.
Den 21 - čtvrtek 8.8.2013 [Stavanger]
09:00 Vstáváme, nejprve přemýšlíme, že vrátíme klíče od chatky a auto necháme v kempu a dojdeme do centra Stavangeru pěšky (mělo by to být jen asi tři kilometry). Pak si ale všimneme, že všechny auta mají visačku (i když my ji nedostali), tak se raději vydáváme hledat parkoviště. To nakonec hledáme asi 30 minut. Ne, že by tam žádný nebyli, značky jsou tu všude, jen vždy nepochopíme, kde máme odbočit, tak se motáme pořád dokola.
Ve Stavangeru jdeme nejprve do muzea sardinek (70 NOK). Dnes tam zrovna mají ochutnávku, ale nějak si toho bohužel nevšimneme, tak si pak kupujeme pár konzerv v obchůdku. Muzeum je malinké, ale pěkné, popisuje se tu, jak se sardinky balily v minulosti.
Po sardinkách zamíříme do námořního muzea (v sardinkovém muzeu nám řekli, že tam můžeme jít, když ukážeme jejich lístek).
Nakonec ještě dojdeme k muzeum ropy (100 NOK). Tak jako sardinkové muzeum nás i toto příjemně překvapí a strávíme tu hodně času. Co se nám celkově líbilo na norských muzeích, že tam nestojí na každém rohu hlídač, který by kontroloval jestli něco nekrademe, nikdo nebuzeroval, abychom na něco nešahali a přestože jsme v ropném muzeu vydrželi ještě tak půl hodiny po zavírací době, nikdo na nás netrpělivě nepohlížel, kdy už vypadneme.
V muzeu nejprve ukázali, jak vznikla země a ropa, pak jsme si mohli prohlídnout vrtné hlavice, potom následovali modely ropných plošin, rozsáhlé povídání o historii ropy v Norsku, falešná ropná plošina samotná, trochu ekologické agitky. Muzeum tak na tři hodiny minimálně.
18:30 Vyjíždíme ze Stavangeru, celý den jsme nejedli. Stavíme se na pláži Orresanden. Tady na jihu to jsou jinak planiny, farmy, kozy a krávy.
23:00 Dojeli jsme na nejjižnější cíp Norska - k majáku Lindesnes. Už je ale tma, takže prohlídnout si ho půjdeme až ráno. Spíme v autě na parkovišti.
Ujeto: 240 km.
Den 22 - pátek 9.8.2013 [Lindesnes, Kristiandsand]
09:00 Vstáváme a jdeme se podívat na maják. Pokladna je otevřená až od desíti, ale cedulka hlásí, že pokud jsme tu dřív, tak se můžeme jít podívat stejně. Oskar se chce jít ještě projít kousek dál, ale potká hada a tak se vrací zpět.
11:30 Jedeme do Kristinasandu, trajekt objednáváme na osmou večer (asi 100 EUR). Check-in je už v půl sedmé, ale stíháme si projít město (nic moc) a krásný park s jehličnany, borůvkami, malinami a jezírky s koupajícími se lidmi. Ještě utrácíme poslední hotovost a pak se krouživými pohyby naloďujeme na trajekt.
22:30 Jsme v Dánsku. Ještě chvilku jedeme a spát jdeme o půl druhé na dánském parkovišti.
Ujeto: 398 km.
Den 23 - sobota 10.8.2013 [cesta domů]
Budík máme na osmou. Pak na devátou. Vstáváme v deset. Děláme si snídani a přichází pán s časopisem Probuďte se. Má výtisk i v češtině.
O půl dvanácté vjíždíme do Německa a něco před osmou nás vítá v Čechách duha. V Praze jsme kolem desáté. Prší.
Ujeto: 851 km.
Různé:
Příště přibalit česnek.
Vzít víc kyselých okurek a zelených fazolek.
Vzít víc becherovky na zahřátí.
Všude jsou ovce.
Hodně hezkých starých aut.
Ledebil není debil.
Trajekty - jízdní řády se dali ve většině případů najít předem na webu, včetně ceny. Na každém se dalo platit kartou, jen někde nebrali mojí Electron. Všude to fungovalo tak, že jste přijeli, zařadili se autem do fronty a počkali až trajekt přijede - během doby, co z trajektu vyjížděla připluvší auta, většinou nějaký člověk oběhl frontu a zkásl nás (výjimečně nás zkásli až po nalodění). Na velkých trajektech, co plují delší dobu, jdete nahoru na palubu, na těch menších, co plují třeba čtvrt hodiny, zůstáváte v autě. Běžné "malé" trajekty stojí okolo 100 NOK za auto + 2 osoby.
Naše auto zvládne přehrát jen 255 písniček v jedné složce, takže můj pětiset položkový DJ Otrin Mix přišel z půlky vniveč.
Další cestovatelské deníčky